Věřte, že téměř 90 procent všech olivovníků se pěstuje v oblasti Středomoří, z toho 60 procent v Itálii, Španělsku a hlavně Řecku. Sady plné oliv najdete i v Turecku, Tunisku, Portugalsku a Maroku. Před několika lety byla významným pěstitelem oliv také Sýrie, která však o spoustu stromů během válečných konfliktů přišla a jak všichni víme, olivovníky nerostou zrovna rychle, takže obnova bude trvat desetiletí i déle. O pěstování oliv s komerčním záměrem se pokouší i Austrálie, Argentina a Čína.

V uvedených zemích (s výjimkou Austrálie a Argentíny) se nejčastěji sklízí mezi zářím až prosincem, s ohledem na to, zda se jedná o sběr zelených nebo černých oliv. Nejsou to totiž v pravém slova smyslu odrůdy. Černé olivy jsou pouze přezrálými zelenými olivami.

Průměrně jeden strom urodí 15-50 kilogramů oliv, v závislosti na počasí a jeho věku.

Komerční pěstování oliv na našem území prozatím není možné, ale s rychle postupujícím globálním oteplováním se možná brzy dočkáme změny. Vždyť i nyní se řada tuzemských pěstitelů dočkává pravidelné sklizně, byť olivy z našeho území nemůžeme chuťově ani velikostně srovnávat s těmi středomořskými.

Nezapomínejte, že na olivovníku uzrají první olivy nejdříve v době, kdy jeho stáří přesáhne 15 let, ale často se stává, že je to i mnohem později.

Olivovník evropský si nenašel cestu do našich zahrad díky vidině úrody, ale především z důvodů estetických. Jen těžko najdete charizmatičtější strom, který se snadno stane nádhernou dominantou zahrady i interiéru.

Zpět na seznam